Aktuálně - ze života

Pod nohama křupe mokrý sníh. Mezi stromy se válí hustá mlha a na jehličkách smrků se sráží do diamantových kapek. Vyjdu z lesa na zasněženou pláň. Z bílé tmy se vynoří psí spřežení. Zkušený mašér dává povel k zastavení a odpočinku. Psi, zahřátí během, vděčně ulehají na studenou mrazivou pokrývku, a hlasitě oddechují. ...Kde to jsem? Aljaška? Ne, vždyť o kus dál je silnice a u ní poslové civilizace. To pomalu končí zima na pomezí Krkonoš a Jizerských hor.

"O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to zvláštní pocit
sám sebe vyrvat z kalendáře..."

Jaromír Nohavica

Nastává čas Vánoc. Čas zastavení a klidu (tedy, alespoň by to tak mělo být). Ve ztichlém kostele hoří svíčky. Odráží se od nazdobeného stromku a tváří Svatých. V tuto chvíli je celkem jedno, je-li člověk ateista nebo věřící... věřící v cokoliv vyššího. Každý to cítí. Klid a víru v lepší budoucnost. V Lásku, Přátelství, světlé zítřky. Neměly by to být jen fráze. Jdeme po své Cestě jak nejlépe umíme, a snaha dávat a přijímat dobro je pro člověka tou nejpřirozenější činností.

Krásné Vánoční svátky všem...

Večer před první adventní nedělí. Stmívá se. Na Staroměstském náměstí v Praze se tísní velký dav lidí. Ve vzduchu je cítit očekávání. Na věžích odbije šestá hodina večerní. Vzrostlý smrk před Týnským chrámem se rozzáří a lidé zatají na chvíli dech. Komerce? Zbytečně vyhozené peníze? ...pro mě ne. A věřím, že i pro spoustu jiných lidí také. Zdvihám objektiv a snažím se to zachitit. Zastavit na chvíli čas a užít si tu chvíli. Za čtyři týdny budou Vánoce. Těším se ... :o)

Tiše šumí i hlasitě řve. Jednou je tyrkysově modré, jindy zlaté od zapadajícího slunce a pak zase temně černé, když se v něm odráží noc. Přináší smrt, i je plné života. Pokaždé, když na Cestě dojdu na jeho břeh, dotknu se jeho hladiny a přiložím ruku k ústům. Je slané. Vždy. To je jistota. To je ... Moře. :o)

Stojí asi 80 km od Londýna. Jeho stavba se prý datuje dva tisíce let před naším letopočtem. Když jsem se ocitl v jeho blízkosti, skoro jsem nedýchal. Splnil se mi dětský sen. Pomalu ho obcházím. Nevnímám komerční ruch kolem. Jsem jenom já a Kruh. Cítím ho. Není to moc silné, ale je "to tam". Škoda, že se nesmím dotknout. :o) Tak zvedám k oku fotoaparát a snažím se zachytit alespoň něco z té kamenné krásy. Přilétla stříbrooká kavka a prohlíží si mě. Moudře kývne, abych už šel. Poslechnu. Třeba to byl čaroděj Merlin :o)

Město nad řekou Temží. Moderní architektura i starobylé paláce. Hlučné ulice i tiché parky. Pod zemí hučí metro a nahoře se hemží modré taxíky, červené patrové autobusy, ale i kočáry tažené koňmi. Lidé všech barev i charakterů. To je Londýn. Strávil jsem v něm 6 dní a bylo to úžasné. Fotoaparát nezahálel :o)

Polovina února v Jizerských horách. Teplota klesla pod dvacet stupňů Celsia. Voda, prýštící ze skal, se začala měnit v led. Není to lecjaká proměna. Bizarnost a pestrost tvarů bere dech, který mi lehce přimrzá na vousech. Klečím ve sněhu před malou skalní průrvou a prsty na fotoaparátu křehnou. Díky za tahle kouzla, čarodějko vodo :o)

Stojím na střeše výškové budovy uprostřed Prahy. Je těsně po půlnoci, prvního ledna roku 2012. Nad Vltavou rozkvétají zářivé obrazce novoročního ohňostroje. Automaticky nastavuji fotoaparát, mačkám spoušť, letmo kontroluji průběžné výsledky své snahy o zachycení světelného divadla. Myšlenky se mi trochu oddělují od nacvičené práce a poletují si někde v povětří mezi jiskrami rachejtlí, které hasnou ve tmě, aby udělaly místo novým. Přišel nový rok 2012. Někdo se ho bojí, někdo se na něj těší. Někdo čeká konec světa, někdo se raduje nad vidinou zrození světa nového. A někomu je to třeba úplně jedno. V záplavě nejrůznějších novoročních přání mě zaujalo jedno, které je snad lékem na všechny strachy a obavy. Do nového roku vám všem přeji blízkost lidí, na kterých vám záleží....

...zemřel Václav Havel. Smutek a lítost. Zástupy lidí, kteří zapalují svíčky a tiše hovoří o člověku, který jim byl blízký, i když ho osobně neznali. Spisovatel, dramatik, filosof, disident, prezident ...a hlavně neobyčejný člověk, který se velkou měrou podílel na změnách naší země i světa v uplynulých letech. Velmi jsem si ho vážil. Měl jsem rád i jeho idealismus a zdánlivou naivitu ve víře v lepší budoucnost. Bez takových lidí by se dějiny posunovaly mnohdy daleko obtížněji a tvrději. Těchto pár obrázků z večerní Prahy je poděkováním. Osobním poděkováním. Jednou Pravda a Láska zvítězí. Věřím tomu také. Děkuji Vám, pane Havle....