Aktuálně

Bedřichov v Jizerských horách. Tradiční start Jizerské padesátky. Zima, sníh a led ...ale krásně!! :o)

Ples se vším všudy! Akustická, dobová hudba, nejoblíbenější tance 16. a  17. století, krásné prostory Velkého sálu Novoměstské radnice v Praze, dobové recepty i nápoje a především veliká společenská událost…

"Rond" je pestré společenství lidí s bohatou taneční, divadelní, hudební či šermířskou minulostí, které pojí společná touha dělat starý tanec jinak, než bylo v našich krajích doposavad zvykem. Lidí, kterým nevadí číst čtyři sta let staré taneční spisy v originále, kterým nepřipadá jako ztráta času vyrábět dvacet hodin knoflíky, kterým nepřijde nepřiměřené pracovat dva roky na jednom vystoupení, a kterým tanec na kožené podrážce nenahání hrůzu. (http://blog.rond.cz/)

Již popáté jsem se vydal na cestu časem. Oblékl si na míru šitý kostým, na krk zavěsil fotoaparát a zavřel oči. Už to slyším ....cinkání kovových pohárů, šum hlasů, slabá, ale stále sílící, melodická hudba, šustění šatů a klapot podpatků. Vůně sladkých i slaných koláčů, silného vína a kořeněného piva. Zase oči otvírám a jsem v jiné době. Elegantní měšťan s konšelským řetězem kolem krku mne pozdraví lehkou úklonou. Dáma s perlovým náhrdelníkem udělá pukrle a koketně se  na mě usměje. Knecht s ostrým tesákem za pasem mě mávnutím zve k hráčskému stolu ..."Kostky čekají!" Ale já jsem tu hlavně proto, abych se pokusil zachytit ty prchavé okamžiky. Občas na to ale zapomínám a se svitem svící v očích se stávám součástí jiného století ...... Díky :o)

Návštěva moravské metropole, tentokráte v zimě :o) (viz. "Letní Brno" před půl rokem). Jedna z mnoha tradic, kterých už se několik let držím. V prosinci do Brna za svými přáteli. Projít se večerním městem, nasát vánoční atmosféru (a nějaký ten punč, medovinu, nebo svařené víno) a zakončit to posezením v některé brněnské hospůdce. I letos se mi tahle "mise" velmi vydařila :o)

Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918–1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku a jeho cesta skončí až v roce 2020. Pro mě byla jeho návštěva v obci Radnice u Rokycan velkým zážitkem, protože jsem jeho opravdovou trasu projel po Transsibiřské magistrále osobně letos v září.

http://www.csol.cz/legiovlak/

Bečov nad Teplou je město v Karlovarském kraji. První historická zmínka o městě pochází z roku 1214. V místním zámku je umístěn relikviář svatého Maura, po korunovačních klenotech je považován za druhou nejcennější movitou památku v Česku. Žije zde 933 obyvatel.

První prosincový víkend se stal Bečov cílem zimního výletu :o)

Další úžasný seminář a komentovaná prohlídka se společností Pragamystica pod vedením Bohumila Vurma. Tentokrát Barokní perly malé Strany.

Kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského ukrývá sošku tzv. Pražského Jezulátka, uctívanou již od 16. století, která se do Prahy dostala ze Španělska díky manželce Vratislava z Pernštejna. Bohatě zdobený kostel skrývá i jiná umělecká díla, například nedávno zrestaurovaný obraz „Pomoc Panny Marie“ zachycující zázrak na Bílé Hoře. Nesmírným zážitkem bylo velmi osobní setkání s bývalým převorem karmelitánského řádu, současným rektorem kostela, Anastasiem Roggerem.

Ještě za světla vstupuji do Vrtbovské zahrady, která je plná mytologie a symboliky. Její geniální tvůrci, Kaňka, Reiner, Braun, do ní vtiskli hloubku i lehkost. Kochám se jedinečným výhledem na Prahu jako na dlani. A při setmění si vychutnávám osvětlenou zahradu, kterou speciálně pro nás výjimečně rozsvěcí, což se dělá pouze jednou ročně. Úžasné odpoledne a večer!

Mezinárodní festival světla, který se odehrává v historickém centru Prahy. Známá i tajemná místa Prahy ožila tvorbou předních českých a světových umělců z oblasti audiovizuálního umění. Venkovní světelné instalace. Architektonické video-mappingy. Workshopy. Moderní audiovizuální umění. Light art.

Celý jeden večer jsem obcházel s fotoaparátem jednotlivé instalace a prožíval opravdu nevšední zážitky. Světla, zvuky, vůně. Sdílené pocity očarování. Oči doširoka otevřené a uši nastražené. Až jsem občas "zapomínal", že mám v ruce fotoaparát :o)

Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií sahající až do roku 1939. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce (nad Železničním mostem) a s cílem na ostrově Štvanice. Jak název závodu napovídá, na trati se překonávají tři jezy: Šítkovský (pod Jiráskovým mostem), jez Staroměstský (nad Karlovým mostem) a Helmovský jez u Štvanice. Trať závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, které se pro veřejnost otevírají právě jednou ročně u příležitosti tohoto závodu. Letos jsem měl opět možnost splout trasu tohoto závodu na raftu s fotoaparátem v ruce a byl to velmi příjemný zážitek. Vnímat město, které miluji, z "žabí" perspektivy je skvělé! :o)

Šestý ročník babypunkového festivalu v zahradách zámku Kačina u Kutné hory, pořádaný kapelou a všeumělským uskupením Kašpárek v rohlíku. Neuvěřitelně barevná a živá směsice hudby, divadla, nejrůznějších workshopů a zábavných nápadů pro děti i dospělé. Navštívil jsem tuhle akci s dětmi už počtvrté a byl jsem opět nadšený. Co se týče propojení zábavy pro děti a dospělé nemá myslím Kefír u nás ani ve světě obdobu a konkurenci. Díky, Kašpárku, příští rok přijedeme zase!! :o)