Aktuálně

Jako každý rok, vyrážím s partou přátel objevovat zajímavá místa naší země. Týdenní putování jen s batohem a dobrou náladou. Dny kdy se práší od podrážek nebo čvachtá v loužích. Večery u ohně, nebo v teple nějaké místní hospůdky. Noci pod plachtou proti dešti, nebo jen s výhledem přímo ze spacáku na nebe poseté hvězdami. ...a vždy s fotoaparátem při ruce :o)

Severní země. Tajemné hluboké lesy, příkrá údolí, náhorní louky a pozůstatky lidské historie, která svádí k zamyšlení nad osudem lidí, co zde žili a žijí. Od nejsevernějšího bodu republiky nad Lobendavou až po úpatí Lužických hor. Pohraniční stezky, smíšené lesy plné hub a zvířat, zchudlá městečka a vesničky, přes které přešla sláva příhraničních textilních manufaktur, které se tu dnes postupně rozpadají. Staré vily továrníků zarostlé vegetací a jen zřídka udržované. Poutní místa ...křížové cesty, kostelíky a kaple ...hledání alespoň nějaké naděje na lepší život v tomto drsném kraji. Přes to všechno tu člověk potkává milé a vstřícné lidi, jakoby vzešlé z nějaké jiné doby, mávnutím kouzelného proutku. Díky, že jsem tu mohl být :o)

35. ročník festivalu Prázdniny v Telči. Jezdím sem už od šestnácti let. Vždy alespoň na pár dní. Být zase u toho. Cítit to... :o) protože "Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života!" Koncerty, divadlo, toulky krásným městem za poledního žáru i o půlnoci, setkávání se s přáteli za dne v podloubích pohádkového města, i v noci v kempu u kytar ..... to všechno je pro mě Telč a léto v ní. Díky! :o)

Na břehu Roštejnského rybníka u Telče vládne nervozita. Posádky se protahují, kontrolují výstroj, nasedají do lodí a soustředí se. Rozplavba. Pádla se synchronizovaně noří do vln, bubeník pomalu klepe do bubnu, udává rytmus. Kradmé pohledy přes vodní hladinu na soupeřící tým. A je tu start. Svaly se napnou, pádla zaberou a loď vyrazí prudce kupředu. Diváci hlasitě povzbuzují ze břehu. Bubeník udává rytmus a stále zrychluje. Dračí hlava na přídi rozráží se svistotem vzduch. Úsilí, tempo i únava roste. Blíží se cíl. Paže jedou na maximum a pádlo v ruce pálí. Konec. Euforie vítěze a smutek poraženého. Ale na břehu podání rukou, úsměv, pivo a párek .... všechno dobré! :o)

Olomouc je statutární a univerzitní město, centrum Olomouckého kraje, metropole Hané a historická metropole celé Moravy. Ve městě o rozloze 10 336 ha žije 100 tisíc obyvatel a je tak šestým nejlidnatějším městem ČR.

Toulal jsem se Olomoucí a okolím dva dny a bylo mi tu moc fajn. Také díky mým průvodkyním Renatě a Míše :) ...díky holky!

Samos je řecký ostrov ležící ve východní části Egejského moře. Svou rozlohou 475 km2 je největší ostrovem Egejského moře. Je 1,5 km vzdálený od pobřeží Turecka. Turistický ruch je tu relativně malý, snad protože je zde trochu studenější moře než ve zbytku řeckého světa. Hlavní město ostrova je stejnojmenný přístav Samos. Leží v severovýchodní části ostrova v hlubokém zálivu obráceném na západ.

Městečko Kokkari se utápí v dopoledním vedru řeckého slunce. Starý šedivý Řek věší na hák před tavernou právě ulovenou chobotnici. V poledne ji nabídne hostům k obědu. Fouká svěží větřík a čechrá srst několika polodivokých koček ležících ve stínu staré rybářské lodě. Moře šumí a příboj chrastí nespočetným množstvím oblázků. Dívám se směrem k horám. Zítra se tam vydám a snad najdu ten pravoslavný klášter o kterém jsem slyšel ....

Adýo, Samos ...efcharistó!

Zakázkové focení města Chebu a okolí pro produkční firmu České televize.

Cheb (německy Eger), je město ve stejnojmenném okrese a v Karlovarském kraji, 40 km jihozápadně od Karlových varů a 5 km od hranic s Německem na řece Ohři. První historicky dochovaná zmínka o Chebu pochází z roku 1061. V současné době má něco přes 32 tisíc obyvatel. Turisticky velmi zajímavé město se zvláštní atmosférou, které bezpochyby stojí za návštěvu a bližší prozkoumání :o).

Banát. Poklidná krajina na jižním okraji Rumunska, kterou obeplouvá mohutný tok Dunaje. Jsou tu vysoké kopce porostlé většinou bukovými lesy i hluboká údolíčka vymletá nesčetnými potůčky a říčkami. Rozlehlé pastviny i velké plochy obdělaných políček. Jezdím do Banátu od roku 2001. Především za českými krajany, jejichž předkové sem přišli za prací před zhruba 200 lety a dodnes si zachovali kulturu i jazyk.  Za ta léta jsem zde poznal mnoho zajímavých lidí, kterých si vážím a mám je rád. Pana Kocmana z Eibenthálu, paní Pelnářovou z Bígru, manžele Pražákovi z Rovenska, Venu Piečka z Gerniku a hlavně Mariánku ze Svaté Heleny, kam se pokaždé vracím jako "domů". Ten kraj a ti lidé mi přirostli k srdci. Vím, že jsem tam letos v květnu nebyl určitě naposledy a s největší pravděpodobností se tam vydám hned příští rok ve stejnou dobu :o) .....zaujaly vás obrázky a chtěli byste to vidět na vlastní oči a něco zažít? Není problém, stačí se přidat!

V českých zemích bychom stěží hledali dvě místa, která skýtají na první pohled tolik podob jako je Český Krumlov a Praha. Historickými centry obou měst protéká řeka Vltava, na jednom břehu se v obou případech rozprostírá kouzelné staleté město, které neztratilo svůj středověký ráz, na druhém břehu se nad skálou k nebesům tyčí majestátní hrad a zámek. Obě místa dnes patří k turisticky nejnavštěvovanějším městským památkovým rezervacím v České republice a jako první z našich památek byla roku 1992 zařazena do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Přiznám se, že Český Krumlov patří mezi má nejmilejším města v Čechách. Mám ho spojený se spoustou vzpomínek z mládí. Českokrumlovský folkový festival v devadesátých letech. Vodácká zastavení při splouvání Vltavy. Toulky městem za poledne i o půlnoci. První lásky, které zmizely v proudu času, i přátelé, které mám do dnes. To všechno je pro mě Krumlov .... Díky :o)

Ze všech velkých měst na Moravě má starobylé město Znojmo (něm. Znaim) zřejmě nejpůsobivější panorama. U Znojma řeka Dyje opouští hluboký kaňon mezi posledními výběžky Českomoravské vysočiny (Národní park Podyjí) a vtéká do rovinatých plání Dyjsko-svrateckého úvalu. Znojmo leží na půl cesty mezi Brnem a Vídní, hranice s Rakouskem probíhá už 8 km od města.  Toulal jsem se touto Jihomoravskou metropolí za světla i za tmy, s chutí vína na patře a bylo mi tu moc dobře :o)

Tribal Prague je taneční festival, spojující ve dvou večerních show krásu ATS, tribal fusion, burlesque fusion a dalších příbuzných stylů. Každoročně se ho účastní tanečnice z celé Evropy i zámoří. Show jsou nabitá pestrostí a vysokou kvalitou vystoupení. Letos jsem byl se svým fotoaparátem u toho a byl to výjimečný zážitek. :o)